První {opravdu} jarní týden v zahradě

Od minulého článku neuplynuly ani dva týdny, a přitom je to takový rozdíl. Po chladnějších Velikonocích konečně přišlo jaro se vším všudy a zahrádkářům začalo velmi rušné období, na které jsem se tolik těšila:) A jak vidíte na první fotce, ne všechno je tak pesimistické, jak se zprvu zdálo – některé narcisky „povstaly z popela“ a začaly kvést – absolutně to nechápu, ale jsem strašně ráda.

Modřence v záhonu úplně svítí

Růžový plnokvětý jaterník a jeho dokonalé okvětní plátky

Pozdní velkokvěté krokusy Jeanne d'Arc

Každou volnou chvilku minulého týdne jsem strávila venku na zahradě a až do setmění zahradničila. Je krása, jak už je dlouho vidět!

V budce se nám uhnízdila modřinka (nerada se fotí, mrška:)

První úkol, do kterého jsem se po Velikonocích pustila, bylo hnojení. Snažím se na zahradě maximálně eliminovat chemii, proto většinou sahám po přírodních „eko“ variantách hnojiv, ale občas používám i klasiku, např. když to nejde přímo do země, jako třeba u pelargonií.

A co je teď třeba pohnojit? V podstatě všechno, co jde;)

Já jsem začala s buxusy, které hnojím granulovým, postupně se uvolňujícím hnojivem dvakrát za sezónu (druhá vlna je zhruba na konci srpna). Pak jsem se vrhla na stříhání hortenzií - stromečkové Annabelle a latnaté Vanille Fraise, které jsem zkrátila téměř u země, na pár aktivních pupenů, a pak jsem všechny pohnojila zálivkovým hnojivem. Další na řadu přišly azalky a vřesy, ke kterým jsem při hnojení zároveň přisypala trošku rašelinové směsi, protože kosáci s velkou oblibou odhazují kůru, kterou jsou rostlinky zamulčované, pryč a odhalují jim tak mělké kořeny, čímž hrozí vysychání.. Jako poslední jsem pohnojila všechny růže. Musím říct, že to je/byla jediná chvilka, kdy jsem trochu litovala, že jich mám tolik..;) Ono se to nezdá, ale když musíte jemně odstranit přihrnutou zem (abyste neulámali křehké výhonky skryté pod zemí), vybrat všechny suché listy (řídím se pravidlem, že tam nesmí zůstat ani jeden – kvůli houbovým chorobám) a zapravit granulové hnojivo – a to všechno dvanáctkrát po sobě, je to docela fuška a ruce (i přes rukavice) vypadají jak po útoku hravého kocoura:) V tu chvíli jsem je ještě nestříhala, protože jsem vyčkávala na rozkvetení zlatých dešťů.

Další úkol, který jsem si odškrtla, bylo ostříhání všech okrasných travin. Je to jednoduchý proces, tedy alespoň u těch, co mám já (dochan, třtina ostrolistá, proso prutnaté, kavyl, ozdobnice, bezkolenec modrý). Všechny je sestřihnu, co nejníže to jde, cca. 10 cm nad zemí podle věku rostliny, a je to. Pokud si nejste jistí, jak správně pečovat o tu vaši travinu, doporučuju stránku bambusy.cz, kde najdete rozsáhlý katalog okrasných travin včetně rad ohledně péče atd.

Dorazila mi zásilka z Anglie, takže jsem se konečně pustila do výsevu semínek určených pro vnitřní výsadbu. Při nákupu jsem se snažila vybírat ty, které se vysévají přímo do půdy, protože je to pochopitelně mnohem snazší, ale hrachory, krásenky a pár dalších květin si raději předpěstuji doma a sázím ven už silné, konkurenceschopné rostlinky. Postup výsevu je popsán tady a jednotlivé názvy druhů najdete na fotkách.

 

A ještě vysvětlení k těm rolkám od toaletního papíru. Jestli jako já koukáte na Montyho a jeho Gardeners' World, tak asi tušíte. Jde o snahu snížit plastovou zátěž v zahradničení a využívat co nejvíce přírodních nebo rozložitelných materiálů. Rolky od toaleťáku jsou prý navíc ideální pro hrachory, protože umožňují kořenům růst hezky do hloubky, tak jsem se to rozhodla vyzkoušet. Je jasné, že má každý z nás spousta plastových květináčů a táců na výsev - myšlenka je hlavně v tom nekupovat nové, ale co nejvíce využít ty stávající, když už je máme a pokud potřebujete novou výbavu, tak už volit šetrnější eko variantu, a to je myslím fajn přístup, kterého se chci držet.

Semínka jsem vysela 4.4. - po pěti dnech už lezou:)

O víkendu u nás vykvetly zlaté deště a to byl signál, že se můžu s radostí pustit do růží. Celý postup je tu už sepsaný, stačí kliknout sem ;)  Šlo to poměrně rychle, a tak jsme se vzápětí pustili do vertikutace trávníku.

Část napravo už je zvertikutovaná, nalevo ještě ne..

Nejdřív to vypadalo, že s tím počkáme ještě aspoň týden, ale tráva začala růst doslova před očima, a tak nebylo na co čekat (dělá se to pak o trochu hůř, když tráva zhoustne). Na fotkách je vidět, že je vertikutace opravdu potřeba – vždycky mě překvapí, kolik se toho z trávy „vyčeše“, hory suché trávy a mechu. Zároveň se prořeže zem, takže se provzdušní a ke kořínkům se tak snáze dostanou potřebná vláha, živiny a světlo.

Šílené množství vyčesané trávy a mechu po vertikutaci

Všechnu vyčesanou stařinu jsem potom shrabala vějířovými hráběmi (doporučuju místo posilovny, ještě dneska cítím břišní svaly..;) a nastlala pod živý plot z ptačího zobu jako mulč. Přiznám se, že je to jedna z mých nejméně oblíbených zahradnických činností, ale o to příjemnější je ten pocit, když to je teď hotové:) Zítra trávník pohnojím, "popráším" kompostem a pokud nepřijde nějaký aprílový deštík, tak ho i zaleju, nechám nabrousit ostří sekačky na trávu a bude hotovo.

 

Taky jsme konečně vynesli lavičku, na které teď sedím a mžourám na displej, na který přes to sluníčko sotva vidím.. ale pořád je to o moc příjemnější než sedět doma, když je takhle nádherně, všude kolem zpívají ptáci, pod vámi kvetou petrklíče a před očima vám rozkvétá meruňka😊

 

Mějte se krásně, užívejte si jaro a brzy zase tady ahoj!

 
P.