První poslové jara

Zahrada se pomalu probouzí ze zimního spánku, a to znamená, že je nejvyšší čas probudit i tento blog ;)

Oproti loňskému roku je letos všechno trochu posunuté. Loni byly čemeřice v plném květu už od ledna, teď máme začátek března a teprve se klubou poupata. Dokonce jsem se začala bát, že nám z nějakého neznámého důvodu vymizely talovíny, když po nich ještě před týdnem nebyly ani stopy. Ale pak to přišlo, země se nadzvedla, vykoukly první ohnuté krčky a do zahrady se konečně vrátila barva.

Když jsem minulý týden poprvé vylezla na zahradu a pustila se do čistění hlavního trvalkového záhonu, došlo mi, jak moc mi to všechno chybělo. Jako první jsem vyčistila místa, kde se na svět draly sněženky, aby se mohly ukázat v celé své kráse.

Ostříhala jsem všechny levandule "na ježka". Po zkušenostech z loňska jsem je vzala ještě níž než dřív, v podstatě co nejníž to šlo, nehledě na rašící pupeny. Zamezí se tak pozdějšímu rozléhání a nevzhlednému, přebujelému tvaru.

První včelka sezóny :) To bzučení mi chybělo..

Rašící kontryhel a první beruška

První kvítek jaterníku

Nejchlupatější rašení koniklece

Všechnu ostříhanou hmotu odnáším do skrytého rohu zahrady, kde ji nechám pár dní, aby z ní stihlo vylézt všechno živé a prospěšné ;) Teprve pak to vše putuje do kontejneru na bioodpad.

 

Snažím se řídit heslem pana Fouse, že zahradě nesvědčí přehnaný pořádek, ale tato směs s listím růží musí pryč kvůli hrozbě houbových chorob.

Posledních pár fotek je z naší víkendové výpravy za bledulkami. Byli jsme v Jižních Čechách u našich a chtěli si udělat nějaký (před)jarní výlet. Na internetu jsem našla přírodní rezervaci nedaleko Třeboně, kde se prý hojně vyskytuje bledule jarní, a tak jsme vyrazili. Báli jsme se, že je ještě příliš brzy a že jedeme zbytečně. Na místě jsme vážně nic neviděli, jen světlý les s travnatým podrostem a malým potokem. Ale pak jsme zahlédli jeden trs a bylo to jako s houbami. Jak najdete jednu, další už jdou snadno. Nakonec z toho bylo úplné bledulkové pole, naprostá nádhera:)